BLOG: Sen se splnil, jedeme domů

Zápisky hlavního pilota, Jana Smrčky, z prvního českého letu na Poháru Gordona Bennetta.

Jedeme domu a jsme fakt šťastný.

Během letu jsme zažili chvilky, které nebyly OK: kolem půlnoci z pátku na sobotu se ulomil konektor napájení protisrážkových světel, nějak jsme to zbastlili a letěli dál. Bylo to u letiště v Zurichu. Asi půl hodiny nato jsme potkali dopravní letadlo, které proletělo o asi 30 m nad námi a 150 m vedle a točilo směrem k nám. Druhé jsme potkali asi o hodinu později, ale to bylo podstatně dál.

Ráno jsme narazili na souvislou vrstvu mlhy v našem směru u Čáslavi, podařilo se nám naklesat a vyhnout se jí, pokračovat stejným směrem jsme považovali za riskantní. Ještě nás překvapila dlouhá vlna u Náchodu. Bylo to jak ve výtahu! Nejdříve kalup nahoru a pak dvakrát tolik dolů. Nečekali jsme, že by šlo vše hladce a tenhle výčet kritických chvil je ještě více než přijatelný.

A pak bylo plno věcí krásných až úžasných…

  1. Doslova náš let. Letěli jsme nad územím, které jsme z 80 % znali a někde opravdu důvěrně 😊
  2. Vzdušný provoz. podařilo se nám vyhnout všem velkým letištím, Zurich, Mnichov, Praha. Stálo to hodně balastu i plynu, ale například Japonci měli podle konverzace v éteru v Praze opravdu hodně problémů a stálo je to více úsilí, proto zřejmě přistáli i dříve než my.
  3. Štěstí. Měli jsme kliku na los, startovali jsme jako druzí v 19:35. Letěli jsme asi hodinu za světla a 20 min v soumraku. Doletěli jsme až za Bern a doslova se kochali úžasnými panoramaty! Jezdím do Alp od roku 1993. Viděl jsem toho dost, ale nikdy ne západ nad Alpami. To urve srdce i otrlýmu a v letadle to rozhodně není ono (omlouvám se pilotům letounů). Tohle si určitě zopakuju.
  4. Bodamské jezero! Měsíc svítil jak o život, 300 km za námi, nad námi modré šero, pod námi černo a z toho svítilo to jezero! To byl kýč jak rýč!!!! To se asi nedá popsat…
  5. Domov můj. Když jsme se blížili k naší hranici, bylo mi, jako když se vracím do ráje. Nečekal jsem to. Vzala mně tak neuvěřitelná vlna euforie a vlastenectví, že jsem byl zase naměkko. Pak nám někdo zavolal, že jsme v čele závodu. Nebylo to rozhodující, ale příjemné. Pak nám řekli z Mnichova Info přelaďte na 126,100 Praha Info. Řekl jsem rozumím, nashle a děkuji za spolupráci. Přeladil a zmačknul knoflík mikrofonu a nemohl mluvit. Po chvíli ticha jsem řekl pevným hlasem Praha Info ballon Delta Oskar Foxtrot Viktor Alfa dobré ráno. Řídící odpověděl Delta Oskar Foxtrot Viktor Alfa Praha Info. Vítejte doma. Jste první, kdo v závodu přiletěl. Když nás předal dalšímu řídícímu létání, rozloučil se kromě obvyklých frází větou Držíme vám palce, kluci. Sedlo to jak prdel na hrnec. Stejnou větou nám řekli všichni řídící od Prahy až po Ostravu. Byli úžasní! Dokonce zařídili i povolení průletu omezeným prostorem nad Krkonoši ze strany Polska, kde létali plachtaři dlouhou vlnu. Ti chlapi byli neuvěřitelní. Moc jim děkuji!!!
  6. Řízení letového provozu. Pro balonáře není obvyklé létat po trati a být v řízeném prostoru. V Praze vyletím s řízením Ruzyně a pak mně převezmou Kbely. To je celé. Letěl jsem přes Sněžku z FIR Praha do FIR Waršava, přes La Manche od Anglánů k Frantíkům. Teď jsme letěli přes 4 země a přeladili jsme za 22:30 hodin celkem 18x a Kód odpovídače 12x. Jen v Čechách za přelet trvající 6 hodin – Praha Info, Praha Radar, Praha Info, Čáslav Info, Pardubice Info, Ostrava Info.
  7. Nad ČR. Mlha nad Orlickou a Slapskou přehradou a v dálce svítící Praha. Korálky aut na dálnici na Strakonice. Série letišť Čáslav, Podbořany, Pardubice, Hradec Králové … pak nádrž Rozkoš a Náchod. Nad horami vpravo i vlevo mraky. My letěli koridorem jak dělaným pro náš let. To byl neuvěřitelný pohled.
  8. Přistání. Chtěli jsme letět až do západu slunce. Na další noc jsme už neměli balast. Původně jsme chtěli letět až dopadu slunce. Byli jsme na dobré pozici a mohli ji trochu vylepšit. Uletěli jsme asi 1030 km a doprovod byl blízko. Přesto jsme se rozhodli pro přistání už v 17 hodin, abychom balili za světla. Zase jsme měli kliku. Řídící, který věděl, že jsme Češi, nám, když jsem rušil letový plán a oznámil mu, že budeme přistávat, polsky řekl, že 4 námořní míle před námi přistál balon. Do té doby jsme mluvili anglicky, ale tohle řekl polsky. Pak jsem slyšel, že řekl jinému letadlu polsky, že mu u startovací plochy přistál balon, ať tam zaletí a zkontroluje to. Opravdu přiletěl Vivat, párkrát zakroužil a pak přijalo několik místních balonářů a polská televize. Místo kde jsme přistáli používají pro vzlet, protože tam stromy dělají větrný stín. Nám se také hodily. Letěli jsme 8m/s a to bylo moc fajn. Pomohli nám sbalit balon, uložit na letišti vozík s balonem a najít hotel. Ráno nám uvařili kafe, převzali pohledy z místa přistání s tím, že je pošlou (v neděli dopoledne pošta nefunguje), dali VIP trička místního aeroklubu. To vše jen proto, že pro Poláky má Pohár Gordona Bennetta velký význam. Vyhráli několik ročníků a jejich týmy mají velkou podporu.
  9. Rainer Hassold. Reiner je předseda Balonklubu Augsburg, který nám pronajal balon. Původně jsme měli domluvený balon od firmy Cameron Balloons. Ale z důvodu reorganizace dealerů rozhodnutí odložili a v Augsburgu reagovali hned. Výsledek byl, že firemní balon neletěl vůbec. Já žádal balon i s majstrem, ale to nebylo možné. Během tréninkových letů se Reiner, který sám pohár GB několikrát letěl, rozhodl, že se připojí k našemu týmu a pomůže nám osobně. Zaujali jsme ho svým nadšením a elánem, takže nám nejen pomohl, ale dal i hodně cenných rad, ve složitých situacích zjednal nápravu. Jeho autorita na místě byla znatelná. Děkuji Rainere. Stálo to hodně úsilí mít jej po svém boku, ale stálo to za to. On byl mezi první, kteří náš výkon ocenili. A mimo jiné nám šetrně naznačil, že jsme 2/3 krámů vezli zbytečně… No, nelze být dokonalý na první pokus.
  10. Podpora. Dostali jsme obrovskou spoustu mailů, SMS a já nevím čeho všeho. Před letem, během něj i po něm. Připadal jsem si chvíli jak Karel Gott. To nás hnalo vpřed, ale … zaplatili jsme nováčkovskou daň. Báli jsme se, že něco podceníme a měli jsme s sebou 2/3 krámů zbytečně. Rainer nám to velmi šetrně naznačil. Ale nelze být dokonalý na první pokus. Na druhou stranu „domácí publikum“ (chlapíci z ŘLP, fanoušci, čeští balonáři) nás tlačili dopředu a my fakt bojovali. Po letu jsme byli úplně vyřízení.
  11. Zkušenost. Já do Gordona Benneta uletěl nejvíc 12 hodin v kuse, v noci max 5 hodin, dálkově z Osnabrūcku za Drážďany. Alešovi ještě neoschl inkoust na piloťáku (ale byl opravdu rovnocenný partner, to on převážně balon řídil, občas komunikoval s ŘLP, jako jeho instruktor jsem na něj byl hrdý). Za poslední rok jsme toho moc nenalétali. Asi 20 hodin s plynovým balonem. Věřil jsem, že 3300 hodin celkového náletu nás zachrání. Bylo to tak. Někdo mi gratuloval k životnímu letu. Balonáři obvykle letí hodinu a uletí 10-15 km.  Jsem profesionální pilot a létám to také tak.  Na závodech 2-3. Ty hodiny se těžko sbírají. Takže 22:30 hodin a 1078,76 km je z hlediska závodu 13. místo z 21, ale náš a asi i český rekord. Poslední, pokud vím, je 500 km.

Závěrem chci poděkovat tolika lidem za radu, pomoc, podporu finanční i morální, že by se možná nevešli na Letnou a to je prostě mazec 😉

Honza
logo fousaci

 

Reklamy

2 Replies to “BLOG: Sen se splnil, jedeme domů”

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s